Co vám stojí v cestě za splněnými sny?

Říká se, že největší překážkou je člověk sám sobě. Já bych řekla, že u žen se to potvrzuje velmi často.

Ono to vychování, které většinou vede k tomu, aby holčička byla hodná, šikovná, pomáhala a naplňovala potřeby druhých, totiž často vede také k jakési sebesabotáži.

Představte si, že doma řešíte, kdo se postará o děti, když si chcete jít zacvičit. Jak k tomu přistupujete?

  1. oznámíte partnerovi, že v úterý v pět máte cvičení a nebudete doma, v úterý po čtvrté se loučíte a odcházíte
  2. zeptáte se partnera, jestli v úterý odpoledne může hlídat děti, připravíte děti na to, že nebudete doma, dopředu promyslíte všechny potřeby, které by mohly mít a rovnou i jejich řešení a partnera s dětmi opouštíte s divným pocitem viny

Samozřejmě jsou to dva extrémy, které mohou mít klidně i 90 odstínů šedi někde mezi sebou, ale ruku na srdce. Ke kterému máte blíž?

Pokud k prvnímu, pak si troufám říct, že je celkem malá pravděpodobnost, že byste si neplnila vlastní sny. Pokud však máte blíž k druhému příkladu, možná vám pár sabotérů z dalších řádků přijde povědomých.

Nastavení mysli

Psycholožka a výzkumnice Carol Dwecková se svým týmem zkoumala, jaký má nastavení mysli vliv na lidský život. Rozlišují nastavení růstové a fixni. Fixní nastavení mysli vypadá tak, že jedete v zajetých kolejích a ve chvíli, kdy se vám do cesty postaví překážka, brzdíte, panikaříte nebo házíte zpátečku.

Proti tomu růstové nastavení mysli vypadá tak, že v případě překážky najdete další cesty, jak ji překonat, obejít, přelézt, podlézt nebo třeba změnit směr.

Zůstaňme u původního příkladu. Ve chvíli, kdy partner nemá čas nebo má jiné plány, byť takové, které jdou lehce změnit, při fixním nastavení brzdíte. Zdůvodníte si, proč to cvičení tentokrát nevyjde a vzdáte to. Při růstovém nastavení ale zjišťujete, zda jdou jeho plány posunout, přehodit, zda byste si nemohla jít zacvičit místo v úterý ve středu atd.

Kdo chce, hledá způsoby.
Kdo nechce, hledá důvody.

Zodpovědnost za druhé

Jste si skutečně jistá, že si na svá bedra nakládáte zodpovědnost jen za svoji část světa?

Samozřejmě je úžasné, když pomáháte druhým, ale nepřerůstá vám to přes hlavu? Nežijete tak trochu spíš jejich život a jejich sny než ty svoje?

Tenhle sabotér se velmi často týká maminek. Chceme tak moc, aby doma všechno fungovalo a rodina byla šťastná, že si stahujeme na sebe zodpovědnost téměř za všechno. Včetně toho, jak se kdo cítí.

Co myslíte, čí je zodpovědnost, že

  • mají členové rodiny, co jíst, že je nakoupeno či uvařeno (u malých dětí obou rodičů, u větších dětí všech)
  • je ve skříních čisté a srovnané prádlo, které lze obléci a jít (u malých dětí obou rodičů, u větších dětí všech)
  • že máte srovnané a v pořádku své věci (vaše)
  • že je mají srovnané a v pořádku další členové rodiny (jejich)
  • jak se cítíte (vaše)
  • jak se cítí další členové rodiny (jejich)
  • a tak dále

Já vím, je to kontroverzní téma, má opět asi tak 90 odstínů šedi a neexistuje univerzální návod, jak to dělat. Ten však nepotřebujete. Jen se zamyslete, zda toho na svých bedrech nemáte přeci jen trochu moc. Možná tím dokonce brzdíte ty druhé, aby si mohli žít svůj život a rozvíjet se.

Chaos v povinnostech

Rodina, domácnost, podnikání/zaměstnání, čas na sebe…

Chcete toho stihnout určitě hodně. Málokterá z nás nepřemýšlí někdy nad tím, jak být efektivnější, rychlejší či přesnější. Máte hodně povinností, ale chcete si ten život i užít. To je jasné.

Chaos v povinnostech úzce souvisí s předchozím bodem, se zodpovědností. Pokud totiž pustíte zodpovědnost za to, co není vaše, najednou budete mít daleko více času na to, co vaše je. A k tomu ještě čistší hlavu a méně pocitu selhání. Snažit se žít životy druhých k němu totiž často vede.

Chybějící signály těla

Vaše tělo je úžasný prostředník mezi vaším vyšším já a vaším vědomím. Když říkám vyšší já, myslím duši. Takové to cosi, co vás pomocí intuice někam vede, někde záměrně brzdí, abyste si neublížila, a někde zase pošťuchuje vpřed, abyste došla dřív tam, kde máte být.

Pokud se svým tělem komunikujete a jeho signály vnímáte, tak víte, kdy máte zpomalit, kdy máte něco vzdát, kdy se naopak nevzdat, kdy zabrat, kdy jdete špatnou cestou a kdy se celý vesmír spojí, abyste naplnila svůj sen, jak psal Paulo Coelho v Alchymistovi.

Pokud se svým tělem nekomunikujete a ignorujete jeho signály, ochuzujete se o obrovské množství vnitřní moudrosti a vedení. A to je trochu škoda.

Nedostatek energie

S vaším tělem souvisí i další sabotér, kterým je nedostatek energie. Ten nastupuje právě tehdy, když své tělo nevnímáte nebo ignorujete a nereagujete na jeho signály.

Nevíte, co chcete

Posledním, ale zásadním, sabotérem je fakt, že většina z nás vlastně neví, co chce. Nedokážeme rozlišit mezi tím, co chceme skutečně my a co bychom „měly chtít“, co se od nás očekává.

Děláte práci, kterou jste si vybrala sama za sebe nebo takovou, kterou vám vlastně vybrali například rodiče, protože „máš na víc“, „to nezvládneš“, „tím se neuživíš“ a tak dále?

Je mnoho životních aspektů, do kterých zasahují naši blízcí, a je velmi lehké se pak ztratit v tom, co jsou jejich sny a co ty naše.

Jenže když se honíte za jejich sny, tak vás na konci nebude čekat zasloužené uspokojení a posun o kus dál, ale rozčarování a nejistota, zda jste to skutečně chtěla.

Budu ráda, když mi napíšete, jaké sabotéry máte vy, a jak se s nimi vyrovnáváte. Buď sem do komentářů nebo třeba do skupiny Žensky sebevědomá, úspěšná a spokojená, kde cestě za ženskými sny věnujeme spoustu užitečných příspěvků.

Pomohu vám vyladit vaše schopnosti tak, abyste už nemusela volit mezi povinnostmi a sny, ale s lehkostí zvládala obojí. Proklepneme vaše sny a povinnosti, najdeme vaše zdroje a schopnosti, odhodíme brzdy a vytvoříme systém, který vám padne jako ulitý.

Plňte si sny s lehkostí

Stáhněte si úvodní lekci a zjistěte, jak na to ⇒

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.