Blog, Příběh

Hudba tvoří jiný svět

V dospívání člověk prožívá emoční války, které v dospělosti zdaleka tak časté nebývají, ale paradoxně s nimi leckdy umíme pracovat daleko méně. Pro mě to v nácti znamenalo každodenní odraz reality. A právě hudba byla tím, co mi pomáhalo se nezbláznit.

Pamatuji si na období, kdy většina mých vrstevníků někoho z hudebního světa „milovala“. To se pak tvořily v představách nejrůznější scénáře s hudebními idoly a přemlouvali rodiče, abychom mohli své idoly zažít naživo. Mělo to však i odvrácenou stránku. Když člověk „miloval“ a poslouchal někoho, kdo nezapadal do obecného uznání, najednou byl za divného, neměl hudební vkus a byl stranou komunity.

Jako skoro ve všem, byla jsem mimo většinu i v tomhle. Naplňovala mě hudba někoho, kdo neplnil tak hutně stránky teenagerovských časopisů a koho neuznávala snad žádná generace lidí kolem mě. Každý na něm našel něco, co nebylo hodno poslechu nebo následování. Přesto mi jejich hudba prostupovala do morku kostí a ulevovala mým emočním bouřím. Vytvářela jsem si tak jen svůj svět, který měl jiná pravidla než obecně přijímaná realita a byl plný respektu, vnímání druhých a lásky.

V tu dobu jsem si začala všímat, že hudba umí lidi stmelit stejně jako rozdělit. Už jen tím, že někoho víc zajímaly nástroje, rytmy, melodické linky a jiného třeba hlas a obsah textů. Já si ji užívala na všech frontách, proto jsem krom své milované skupiny měla i další oblíbence z různých žánrů, světadílů a řečí. Přesto jsem o té své skupině věděla všechno, co jsem jen mohla zjistit, četla každou zmínku, kterou jsem našla a dokonce jsem si dělala portfolio o zemi, ze které pocházeli, takže jsem ji znala skoro lépe než svoji vlastní. Maminka se jednou smála, že kdybych měla takových kapel víc, umím zeměpis jako nikdo 🙂

Moje hudební preference se však s věkem začaly postupně měnit a jak jsem přijímala očekávání okolí, na několik let jsem se odklonila i od své kapely. Ne, že by mi jejich hudba už nic nedávala, ale začala jsem si hudbu vybírat ne jen jako katalyzátor emocí a pomocného tvůrce svého osobního světa. Začala jsem tančit a hudba najednou byla něčím, co mě k tanci mělo podněcovat, takže se výběr stočil na uznávanou taneční hudbu, která ve mně měla vyburcovat ten správný styl tance.

Oblíbená kapela se vzápětí rozpadla a já si je pustila už jen párkrát za několik let, vždy v emočně vypjatých obdobích.

Jednou jsem však narazila na zmínku, že se dali zpět dohromady a chystají turné. Ačkoliv mi bylo skoro pětadvacet a šílenství mých cca jedenácti až čtrnácti let už bylo dávno pryč, zasáhlo mě to přímo do srdce. Tenkrát jsem neměla možnost jít na jejich koncert, ale teď už bych ji měla. Přesto, že jsem ve svém věku byla pro okolí za divnou ještě víc, sehnala jsem lístek, nasedla na letadlo a jela si splnit dětský sen.

Byl to neuvěřitelný večer. Prožívala jsem snad všechny emoce radosti a smutku ze své puberty, ale bylo to tak hluboce léčivé, že jsem si to v dalších letech zopakovala ještě dvakrát. Naposledy s velkou ztrátou, protože moje hudební „láska“ náhle zemřela, ale koncert na jeho počest byl tak unikátní, na zvláštní úrovni propojoval celý sál, celý sál brečel, celý sál se smál a zpíval jeho party…

Hudba pro mě není jen něco, co si pustím pro radost. Hudba je mým katalyzátorem emocí, mým spojencem, mou součástí, mým léčitelem. Proto mám asi pro mnohé naprosto nepochopitelný výběr hudby, proto mi dokáže něco dát snad jakákoliv hudba. Musím však na ni mít v tu chvíli rozpoložení. Pak skvěle doplňuje i můj Ženský tanec a stáváme se jedním.

To je však i odpověď na to, proč máme každý jiné hudební preference a proč se ty preference v čase a rozpoložení mění. Jednoduše si vybíráme to, co nám v tu chvíli dělá dobře, co nám pomáhá zapomenout na nechtěné pocity, odžít smutek, podpořit radost nebo se třeba jen cítit ve spojení.

Umí vybudit, uklidnit i léčit, umí pomoci tělu uvolnit bloky a traumata.

Pro mě je hudba jednoduše úžasná, protože mi pomáhá tvořit si vlastní realitu a vnímat svět takový, jaký mě dělá šťastnou.

 

Mým posláním je hledat, nacházet a informovat o možnostech zvyšování zejména ženského sebevědomí, sebedůvěry a sebeúcty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *