Blog, Osobnostní růst

Mateřství jako proměna života, ženskosti i osobnosti

Už vlastně ani nevím, co jsem si představovala, když jsem čekala své první dítě, ale určitě to bylo blíž krásám mateřství než tomu, co pak skutečně přišlo.

Nechápejte mě špatně, jsem vděčná za to, že jsem se mohla stát matkou. Nepovažuji to za samozřejmost. Musím ale sebekriticky říct, že to je období plné výzev, které se mi samozřejmě nedařilo a nedaří všechny naplnit. Znáte ten pocit, že jste dosáhla nějakého svého vrcholu, například porodu, a že teď už dokážete vše? Můj první porod takový byl. Měla jsem pocit, že když jsem zvládla porodit dítě, zvládnu hory přenášet a nic už nebude problém. Zpětně jsem ale velmi vděčná, že jsem nemohla vidět do budoucnosti, protože kdybych už tenkrát zjistila, že být matkou znamená takové vrcholy zdolávat jak na běžícím pásu, bála bych se to byť jen zkusit.

Když se narodí dítě, člověku se chtě nechtě převrátí život vzhůru nohama a nejlépe včetně několika kotrmelců. Najednou už není pánem svého času, svých tužeb, svých potřeb… možná to máte jinak, ale já jsem se během prvních pár týdnů mateřství stala někým, koho jsem do té doby neznala. Byla jsem připravená se pro své dítě rozdat, užívala jsem si ho, odmítala cokoliv, co by mě vyrušilo z mojí nové role. A zároveň se postupně nořila do svých stínů. 

Všechno, co do té doby celkem dobře fungovalo, bylo najednou jinak.

Čas s partnerem, sport, tanec, koníčky, přátelé, domácnost, hodnoty, priority, postoje… všechno začalo procházet zátěžovou zkouškou. Musela jsem rozhodovat o něčím životě, o nejlepší péči pro tento život, o jeho zkušenostech, o našem spojení či oddělení. Cítila jsem se zahlcená informacemi, doporučeními, nevyžádanými dobrými radami, manipulací… Nutilo mě to přehodnocovat vše, co jsem do té doby považovala za jasné a přirozené. Rodily se ve mně emoce, které jsem neznala, nečekala, nechápala. A to v dobrém i v tom horším.

Zpětně považuji první roky mateřství za tu nejvíc proměňující zkušenost, kterou jsem zažila. Změnila jsem se jako člověk, změnily se všechny moje hodnoty, priority, postoje… Spousta z nich zdánlivě zůstala, ale jejich obsah byl najednou jiný, víc vědomý. Dříve jsem u spousty postojů a hodnot mlhavě věděla, proč to tak chci, ale teprve s tou zkušeností zodpovědnosti za to, že jsem vzor pro další lidský život, který je na mně prozatím plně závislý, jsem skutečně začala chápat, co je pro mě důležité, čím a kým chci být, co chci předávat.

Je to proces.

Nemohu říct, že bych došla v této proměně na konec. A upřímně řečeno, myslím, že na konec nikdy nedojdu. Ale to mě na tom baví. Muset neustále reagovat na změny v chování a prožívání dětí, na změny uvnitř sebe a změny v partnerovi, partnerském vztahu i rodině, je často dost vyčerpávající. Na druhou stranu je to však velmi podnětné a nabíjející. Nakonec, je to jako u všeho.

Nic není dobré nebo špatné, význam tomu dáváme my.

Než jsem měla děti, byla jsem skutečně více pannou v tom smyslu nezávislosti, svobody a volnosti. Mohla jsem se rozhodovat velmi jednoduše jen podle toho, co je pro mě dobré. Ne, že by to bylo vždy jednoduché, ale bylo to daleko jednodušší. Sexualita byla svobodnější, všechno bylo takové lehčí. V roli matky jsem zažila proměnu, kterou bych přirovnala k hutnosti. Nejde o to, že bych všechno dělala jinak. To určitě nedělám, ale daleko více si uvědomuji, co se děje, proč něco dělám takhle a ne jinak. Jsem více ukotvená sama v sobě a už nejsem tak nezávislá a volná. Jsem více na zemi. Více spojená se zemskou přitažlivostí. Stále se dokážu vznášet v oblacích, ale už nedokážu se plně odpoutat od země. Jsem více v sobě, ve svém těle, více spojená s fyzickým světem, což vyzařuji i vším, co dělám.

V době studií psychologie jsem procházela mnoha různými testy, abych je poznala a abych poznala sama sebe. Vždy jsem byla trochu víc rozporuplná než lidé kolem mě, ale obraz, který se skládal dohromady ze všech těch testů, byl konzistentní, dával smysl.

Myslela jsem si, že „to“ jsem já.

V poslední době jsem také prošla několika psychologickými testy a ten obraz vypadá dost jinak. Rozdíl cca 8 let, podle výsledků testů jiný člověk. Vím, čím to je. Moje děti mě nutí každý den přehodnocovat svoje priority, hodnoty a postoje, hledat to, co jsem skutečně já, po čem skutečně toužím, co skutečně chci a opouštět to, co ode mě někdo očekává, co bych podle jiných měla či neměla a co je tzv.“dobrá praxe“.

Díky mateřství jsem si sáhla do hlubin, ve kterých jsem nikdy předtím nebyla.

Procházela jsem stavy, kdy jsem si myslela, že jsem zralá na psychiatra, kompletně překopala své vnímání světa. Mateřství je někdy ten nejtěžší job, který znám, nutí člověka sáhnout do nejhlubších rezerv a vykřesat ze sebe i to poslední, co si myslel, že už ani nemá, ale když se to vezme kolem a kolem, s růstovým nastavením je to nejlevnější způsob osobní transformace.

Mým posláním je hledat, nacházet a informovat o možnostech zvyšování zejména ženského sebevědomí, sebedůvěry a sebeúcty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *