Blog, SebeVědomí

Růží proti násilí

Porod je výjimečným okamžikem v životě ženy. Jen těžko se popisuje skrze univerzální
slova. Jedná se o biologicky řízený proces, během nějž je žena vystavena velké psychické
i fyzické zátěži. Pro zdárný průběh je potřeba vytvořit bezpečné, respektující
prostředí, v němž bude rodičkám poskytována péče v souladu s nejnovějšími poznatky
vědy, za současného respektu k jejich individualitě.

Sandra Pašková 

Celosvětové hnutí The Roses Revolution, které připadá na Mezinárodní den proti násilí vůči ženám, tedy 25. listopad, vzniklo jako odpověď na urážlivé karikatury pacientek, jež vyšly ve španělském lékařském časopise. Tím se spustila lavina a hnutí se rozšířilo do mnoha zemí celého světa, kde se lidé snaží zlepšit podmínky při porodu a nahlas hovoří o svých vlastních zkušenostech s porodnickým násilím.

Téma násilí při porodu má mnoho aspektů, mnoho úhlů pohledu a vzhledem k uměle přiživované společenské debatě znající pouze dva extrémy „nemocniční vs. domácí porod“, je to téma značně kontroverzní. Nepomáhají vědecké práce, lékařské statistiky, zkušenosti ze zahraničí ani listina základních práv a svobod. Porod se týká každého z nás, proto každý má názor. Bohužel často bez znalosti alespoň základních ověřitelných dat.

Máme tu tedy vlastní zkušenost, která je v našich generacích většinově traumatická, stále přežívající převážně paternalistický přístup zaměstnanců porodních oddělení nemocnic a nechuť si byť jen připustit, že přeživší žena a dítě nemusí znamenat dobrý výsledek působení medicíny.

V našich luzích a hájích a hlavně nemocnicích se stále ještě dost nerozšířilo pojetí zdraví definované Světovou zdravotnickou organizací, tedy stavu bio-psycho-sociálně-spirituální pohody. Pro většinu české veřejnosti laické i odborné je porod stále věcí spíše fyzickou. Naprosto opomíjejí rozměr psychický, natož sociální nebo dokonce spirituální. 

Když se podíváme na druhou stranu, nalezneme Listinu základních práv a svobod, Úmluvu o lidských právech a biomedicíně, doporučení Světové zdravotnické organizace k dobré praxi při porodu či třeba Úmluvu o právech dítěte. Jsou to práva, která by měla žena a její dítě mít při porodu, těsně před ním a po něm, ale v podstatě kdykoliv se setkají s poskytovateli nejen zdravotní péče.  

Pokud si projdeme tyto listiny, zákony a pod., zjistíme, že žena (i její dítě) má právo na důstojné zacházení, informovaný souhlas, zodpovědnost za vlastní tělo (rodiče za dítě) a hlavně péči v souladu s nejnovějšími poznatky vědy. Nejen týkající se těla, ale i psychiky.

Žena totiž není stroj, který lze opravit nebo rozebrat na součástky. Žena je člověk. Existuje ve fyzickém světě, ale zároveň má vědomí, paměť a prožívání, které je velmi individuální. Co se jednomu člověku jeví jako malichernost či banalita, může jinému způsobit např. dlouhodobé deprese, mnohaleté sexuální problémy apod. Nikdo z nás není odborník na psychické a fyzické prožívání kohokoliv dalšího, proto je nutné brát v potaz, že pošlapávání základních lidských práv nemá pouze legislativní dopad, ale hlavně dopad na kvalitu života.

O tématu násilí při porodu a jeho příčinách a následcích by se dalo psát velmi dlouho. Vydalo by to na celou sérii publikací plných odkazů na vědecké studie, kazuistik, statistik a právních výkladů. Já bych k tomu však chtěla říct, že v první řadě jde vždy o člověka. Dokonce minimálně o dva (většinou o tři a více, tatínků a sourozenců se to týká také, o širším okolí ženy nemluvě). Pro ženu a její dítě to totiž není rutinní zákrok jako pro většinu zdravotníků. Je to psychicky i fyzicky náročný proces, velmi křehký na spolupráci všech systémů v těle včetně psychiky a má dopad na mnoho let poté, ne-li na celý další život.To nejdůležitější, co žena v tomto procesu potřebuje je klid, pocit bezpečí a důvěra v osoby, které jí pomáhají. Pak je velká šance, že porod proběhne fyziologicky.

Ano, vždy se může něco tzv. pokazit, ale pokud poskytovatelé péče ženě nezajistí ani tyto tři základní požadavky (klid, pocit bezpečí a důvěru), něco se tzv. „pokazí“ téměř určitě. Tělo totiž není stroj.

Proto pojďme skončit s debatou o růžových kachličkách, aby si ženy připadaly jako doma a začněme se zabývat skutečně tím podstatným. Pokud to neuděláme, stále více žen se bude cítit zahnáno do kouta a raději rodit v zahraničí nebo dokonce doma místo toho, aby v klidu a s úctou mohly rodit s podporou odborníků.

Zdroje:

PAŠKOVÁ, Sandra. Pojem „porodnické násilí“ v současném právním a medicínském diskursu. Brno, 2018. Diplomová práce. Masarykova Univerzita.

Listina základních práv a svobod 
Mezinárodní smlouvy a úmluvy
Doporučení péče v průběhu normálního porodu

Roses Revolution v ČR

Mým posláním je hledat, nacházet a informovat o možnostech zvyšování zejména ženského sebevědomí, sebedůvěry a sebeúcty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *