Mirka (www.rozvojtancem.cz) mě oslovila svou prací cca před třemi lety a postupně jen s úžasem pozoruji její aktivity a doufám, že budu mít možnost se v dohledné době svěřit do jejích rukou. Vnímám ji jako inspirativní a hlavně vnitřně krásnou ženu, která se nebojí mluvit i o tématech, která jsou pro mnoho lidí tabu a otevírá svou duši tomu, kdo naslouchá. Velmi si proto vážím její ochoty pro tenhle rozhovor. Obě jsme si daly načas, ale věřím, že přichází ve správnou chvíli a bude velkou inspirací i pro vás. 🙂

Jsi žena mnoha tváří a činností. Krom tance, zážitkové seznamky či zážitkové angličtiny děláš třeba i fotografku nebo choreografku. A to všechno při zaměstnání. Jak jsi k takovému širokému portfoliu přišla a čím tě ty činnosti nejvíc naplňují?

Všechno to vlastně začalo tancem. A tanec samotný u mě přišel až po ošklivém zranění kolene. Byla jsem do té doby zvyklá aktivně sportovat a zranění mě na dlouho dobu vyřadilo ze hry. Musela jsem pak hledat cestu, jak se k pohybu vrátit a jak současně nezatěžovat tělo. Tanec byl pro mě skvělé řešení.

Pak jsem se shodou náhod připletla do jednoho celosvětového představení a pak jsem najednou začala tančit mnohem víc. Učila jsem se nové techniky, udělala jsem si terapeutický výcvik v oblasti vědomého těla, začala jsem působit v tanečním divadle a velmi brzy na to jsem začala i vést svoje vlastní kurzy.

Všechno ostatní už je vlastně jen takové vyústění. Tím, že vím, co s tělem, aby vypadalo hezky, tak ráda fotím, protože lidé na mých fotkách vypadají dobře a já mám radost, že mají radost :-). Cokoli, co děláme s tělem, totiž ovlivňuje naši psychiku. To mě přivedlo k lektorování sebezkušenostních seminářů a od toho už byl krůček k zážitkové seznamce, která právě pracuje mimo jiné i s tím, že reakci těla nemůžeme cenzurovat, a tak o protějšku můžeme z jedné vhodně zvolené interakce zjistit víc než z několika hodin tlachání ;-). U angličtiny jde také o to, že ji s kolegyní chceme učit jinak, efektivněji. A obě jsme svými praxemi došly k tomu, že zapojením všech smyslů a prožitkem to jde prostě nejlépe. Ve všem, co dělám, tedy výrazně zapojuji tělo.

Tedy skoro ve všem. Až do konce srpna jsem byla zaměstnaná v korporaci na administrativní pozici. To pro mě bylo takové příjemné vybalancovávání mých kreativních aktivit a taky skvělá finanční podpora do začátku podnikání. Od září se ale opět pustím do produkce – po tanečním divadle se teď chci vrhnout na podporu tanečního studia a prostoru pro tvorbu a umění s názvem Artual (www.artual.cz) na Letné.

Jak to všechno zvládáš? Nezapomínáš při tom na sebe a svou ženskost?

Někdy to není lehké, ale jsem střelkyně, což znamená, že se do věcí často vrhám po hlavě a ono to většinou nějak dopadne. A zapomínat na sebe už prostě nemůžu. Tím, co popisuji níže, jsem si vypěstovala takový cit na svoje tělo, že mi velmi brzy dojde, když už se přepínám, a to mě vždy zbrzdí a dodá impuls k relaxaci. Navíc si každý večer alespoň krátce medituji. To je pro mě určitá forma regenerace a taky kontrolka toho, co a jak se mi děje v životě a současně i zdroj odpovědí na otázky, co s tím dělat. A taky mám zavedené pravidelné rituály, které mě udržují v kondici i klidu a ženskosti. Vybudovat to nebylo snadné, ale rozhodně to stojí za to. Když toho člověk dělá tolik jako já, tak to ani jinak nejde.

Říkám si, zda je něco, co spojuje tvé klientky. Nějaké přesvědčení či blok, který potřebují překonat, aby se v životě posunuly blíž k sobě a ke svým snům?

Ano. Mí klienti určitě mají něco společného, ale nerada bych je házela všechny do jednoho pytle. Všichni jsou jedineční, ale potkávají se s chutí na sobě pracovat a rozvíjet se skrze překonávání strachu, studu a uzavřenosti. Řekla bych, že je to proto, že mám na lekcích individuální přístup, nesoutěžíme a neposuzujeme. Myslím, že ti lidé vnímají, že se mnou mohou s těmito tématy pracovat a rozvíjet se (tancem).

A jaké překážky na cestě k sobě a vlastní svobodné ženskosti jsi musela překonávat ty?

To je velmi široké téma, které by mohlo vydat na knihu, která by navíc nebyla ukončená. Myslím, že je to proces, který trvá roky. Já se v posledních letech potýkala se závažnou nemocí a vystřídala jsem snad desítky možností léčby, nejrůznější medikamenty, léky, bylinky, mantry i zcela nelogické a iracionální techniky. Teď když nad tím tak uvažuji, tak to vlastně nebyla překážka, ale vynikající hnací motor, který mě dostal tam, kde jsem teď.

Když to hodně zkrátím: Vyléčila jsem se 😉 a teď čelím novým výzvám jako je třeba nejistota příjmu. Vnímám, že je v Praze příliš velké množství možností aktivit, které vede k nestálosti klientů a rozmělňování jejich pozornosti. Uvědomuji si, že to na mě klade velký tlak. Připadá mi to hodně soutěživé a stresující, tak to zkouším brát tak, že je to skvělá příležitost najít svůj vlastní osobitý a dostatečně zajímavý komunikační styl. Tedy vlastně najít svou přirozenost a autenticitu, protože jsem mnoha zkušenostmi zjistila, že tohle je to, co vytváří pevnou půdu pod nohama a (alespoň dočasnou) stabilitu. A to je mimo jiné to, co potřebuji pro rozvíjení své ženskosti. Ve stresu, v potu tváře, v jangové soutěživé energii se budu na svou ženskost ladit jen horko těžko. Asi by to šlo, ale není to můj styl.

Kdy a kde se to zlomilo? Jak vypadal moment či období, kdy jsi začala vnímat víc sama sebe a své touhy, potřeby a své tělo než očekávání druhých?

Před třemi lety jsem si z Filipín přivezla velmi závažné a bolestivé zánětlivé onemocnění, které se mě přesně tři roky drželo a nadělalo mi na těle asi 200 jizev. Tak silná, hluboká a déle trvající bolest vás donutí být v kontaktu sama se sebou, protože pokud se odpojíte, tak si můžete být jisti, že druhý den to bude horší a pak zase a pak znova – dokud vás to nezabije.

V tomhle období jsem svůj život převracela naruby, začala jinak jíst, myslet, stýkat se s jinými lidmi a sama jsem se stávala dost jinou než dřív. Předně jsem začala mnohem více tancovat, učit, fotit a vystupovat…tím vším se velmi prohloubil můj vztah k tělu a sama k sobě, rozvinulo se moje vědomí a můj život se začal ubírat mnohem kreativnějším směrem.

Za co jsi dnes díky té změně vděčná, co ti přinesla?

Naučila jsem se nebýt oběť, nepodléhat těžkým podmínkám. Posílilo to moje vědomí vnitřní síly a odhodlání. Mám díky tomu zkušenost, že můžu zvládnout cokoli, když to bude potřeba. A současně mě to naučilo velké jemnosti sama k sobě a taky trpělivosti, se kterou jsem do té doby jako zrychlená střelkyně měla dost problémy.

Celkově to prohloubilo moje vodní/ženské kvality, což určitě vnímají i lidé na mých lekcích – jsem empatičtější, přátelštější a více podporující než dřív. A taky jsem uvolněnější a vtipnější, což nevím, jestli s tím souvisí, ale k celkové atmosféře na lekcích a seminářích to rozhodně přispívá :-).

Co z tvého pohledu ženy brzdí v tom mít se rády a žít své sny?

Výchova a společenský tlak. Ženy v mém okolí přesně ví, co se smí a především, co všechno se nesmí, co se nedělá, na co si dávat pozor, z čeho mít strach a panickou hrůzu. Nejsme svobodní (ženy ani muži), proto nemůžeme žít své sny, protože všichni ví, že sny se zdají jen ve spánku a pak se ráno vstane a jde se zas do té otravné práce… Má to tak přece každý, no ne?

Máš nějaký tip, co by proti tomu měli udělat?  

Tipů mne napadá celá řada :-). Ale začnu obecně. Věřím, že je potřeba se hýbat, a to ideálně svobodně – čím více tím lépe. Ono totiž pohyb těla vede k pohybu mysli a my se díky rozvoji ve fyzické oblasti můžeme výrazně rozvinout i na mentální úrovni. Já samozřejmě ze všech pohybů nejvíce propaguji tanec, protože tanec jako jeden z opravdu mála skutečně pozvedá duši. Sport nás dostane do těla, a když jsme opravdu poctiví, tak i do přítomnosti. Ale tanec (zejména současný tanec a z něj vycházející improvizace) nás kromě toho všeho navíc ještě otevírá vyššímu vědomí, skutečnému kontaktu s universem. Sporty, ale i společenské a závodní tance nás neustále udržují v soutěživosti a napětí, zatímco tanec ve své čistotě nezabředává do srovnávání a vytváří podmínky pro vědomé uchopování nejen svého těla, ale i celého života.

A smát se. To je druhý základní tip. Většina věcí v našem životě není tak vážných, jak děláme ;-).

A když člověk přijde ke mně na lekci, tak vysoce pravděpodobně zažije obojí – tanec i smích. S obojím se snažím nakládat tak, aby to vedlo k většímu porozumění svému tělu, přírodním zákonitostem a souvislostem v našem životě samostatně a především v interakci s druhými (protože tam máme zakopáno taky hodně psů).

Je to prostě hodně široké téma a určitě by stálo za delší úvahu. 🙂

 

je lektorkou a mentorkou sebevědomé ženskosti a autorkou Ženského tance. Pomáhá ženám na cestě za sebevědomou ženskostí, která podporuje každý jejich krok.
Motto: „Žena, která je spokojená ve svém těle, tvoří zázraky.“