Už přes rok sleduji práci Markéty Strnadové, která mě oslovila v rozhovoru z cyklu Cesty vášně, a když jsem měla tu čest ji poznat osobně, byl už jen krůček k tomu, vyptat se jí na její pohled na mé oblíbené téma.  Rozhovor je trochu delší, ale věřím, že ho přečtete jedním dechem 🙂

Markéta je fyzioterapeutka, pomáhá lidem napříč ČR prostřednictvím online programu Vyprošťovák i osobně, ale krom toho se také zajímá o čínskou medicínu a další směry osvětlující souvislosti v lidském těle.

Eva: Chtěla bych s Tebou mluvit na téma ženských boků. Jak z tvého pohledu souvisí tato oblast se zbytkem těla? 

Markéta: No, Evi, to není tak jednoduchá otázka, jak se na první pohled zdá. Zaprvé, všechny části těla jsou navzájem spojené a všechny se vzájemně ovlivňují. Z tohoto úhlu pohledu se pak nedá říci, že by nějaká část byla významnější, protože ten vliv všech částí těla je opravdu důležitý. Nechtěla bych tedy vyzdvihovat boky a pánev jako takové například před palcem u nohy, před obratly hrudní páteře nebo před hlavovými klouby…

Současně je ale naprosto jasné, že každá část těla má svůj SPECIFICKÝ ÚKOL, své poslání, svou jedinečnou roli. No a v tom je pánev opravdu významná.

Pojí se k ní mnoho psychický procesů, které přímo souvisí s naším Já. Pocity jako „ne/jsem dost dobrá“, „ne/mám sílu do života“. Také mnoho přesvědčení o základních principech života jako „život mě ne/podporuje“, „život je/není snadný, bezpečný, příjemný…“ Hodně z těchto psychických témat má fyzické sídlo právě zde.

A to je pro mě jako pro fyzioterapeutku velmi důležité, protože vím, že právě zde mohu s těmito tématy přes cvičení pracovat a léčit je. Když tedy pracuji s pánví, tak si ještě více uvědomuji psychologickou součást své práce a vědomě se na ni zaměřuji.

No a z fyzioterapeutického hlediska je tato oblast klíčová pro nastavení stabilizace těla, protože právě zde pracujeme se spodními břišními svaly a hýžděmi. To je naprosto klíčové pro práci s bolestivými syndromy zad i s funkčními poruchami otěhotnění.

Pro mě osobně je oblast pánve takové „hnízdo“, „zázemí“, „sídlo vnitřní síly“. Je to pro mě místo, „od kterého se v životě odrážím“, abych mohla fungovat. Jak z mechanického, tak z psychologického hlediska.

Jo a v neposlední řadě je to oblast, ze které s klientkami startujeme veliké porce prožitku životní slasti. 😀

Přes dechovou vlnu a kvalitní zapojení svalů se nastartují hormonální procesy, které svou příjemností až připomínají milování. A to taky zatím umím spustit jen odtud, z krční páteře se mi to například zatím ještě nepovedlo. 😀

Co myslíš, že v souvislosti s touto oblastí ženy nejčastěji řeší, s čím se potýkají?

Z pohledu fyzioterapeutky nejčastěji řeší bolesti zad a funkční poruchy otěhotnění. Z pohledu celostní terapeutky však při jakémkoliv problému s pánví ženy řeší celou škálu problémů, které s touto oblastí souvisejí.

Jsou to ty výše zmiňované, spojené se životní stabilitou a zázemím, s pohledem na sebe samé a na Život jako takový. Samozřejmě také mateřská a speciální ženská témata, která se k pánvi váží.

Skrze tuto část těla je prožíváme jak na psychické vnitřní, tak na fyzické a vnější úrovni.

Řešíš nebo řešila jsi to i u sebe či u žen ve svém bezprostředním okolí? 

Samozřejmě, řešíme to každý den. V mém e-booku Zázračné tělo je popsané, jak na sobě jednotlivé části těla stojí a jakým způsobem se při tom ovlivňují. No a pánev je obrovským a významných celkem, který se na držení těla podílí.

Pokud chci tedy nějaké klientce pomoci například od bolestí krční páteře, musím jít i přes pánev. Na šikmé pánvi nemohu vystavit rovné a symetrické držení hlavy, musíme to uzdravit až tam, kde to začíná.

No a v osobním životě se s tím také samozřejmě potýkám. Právě teď si intenzivně rovnám šikmou pánev a kostrčový syndrom pánevního dna a musím říci, že skrz to dostávám dost zabrat.

Když totiž hojíte fyzické tělo, tak se vynoří i psychické problémy, které s tím souvisí, a člověk je s nimi konfrontován. V mé praxi se opravdu ukazuje, že nelze uzdravit fyzické tělo bez změny v psychice a naopak.

A tak si teď hojím „nejsem dost dobrá“, „mohu důvěřovat životu“, „jsem v bezpečí“ a podobně. Je to dost fičák.

Jaké chyby jsi dělala? 

Dříve jsem na sebe hodně tlačila. Ze strachu, že musím ihned udělat nějaké změny, protože jinak přijdu o partnera, nevydělám peníze nebo já nevím co. Tlačila jsem se do změn. Ze strachu. To už teď dělám jinak.

Například ještě kouřím, což by si málokdo tipnul. Pro mě je to ale obrovská lekce, zkoušela jsem mnohokrát přestat a je to pro mě veliký oříšek. Přesto, že jsem schopná některé dny mít i jenom půlku cigarety, takže se určitě nejedná o fyzický návyk, tak nejsem schopná přestat.

Když se o to pokusím, mám velmi nepříjemné psychické stavy a projeví se to jinde. Nervozitou, nejistotou, strachem a všemi reakcemi, které z toho pramení, ať už v práci nebo ve vztahu.

Tak jsem si řekla, že to bude v pořádku a dávám tomu čas. Vím, že dělám spoustu věcí, které mě v životě vedou kupředu a k lepšímu, a tak jim prostě důvěřuji. A věřím, že to přijde ve správný čas, přirozeně a v pohodě. I když si nedovedu představit „jak“.

Tohle je asi má největší změna. Důvěra v Život a pohoda, která z toho pramení. Bez tlaku na sebe, bez tlaku na rodinu, partnera nebo na práci. Nechávám věci hodně plynout s důvěrou, že budou v pořádku.

To je podle mě jen tak mimochodem velmi spojené právě s oblastí pánve. S tou důvěrou v Život, která zde pramení. Vždyť právě odtud my samé život rodíme.

Věřím, že právě tady je sídlo té jeho hmotné, živelné a živočisné stránky.

Kdy nastal bod zlomu, kdy jsi změnila směr a začala se na to dívat jinak? Kde je tvé proč? 

Prožila jsem velmi krušné období depresí. Měla jsem téměř až sebevražedné sklony. Asi bych si neublížila, ale měla jsem už takový ten stav „teď už zbývá jenom umřít, protože jiná cesta ven neexistuje.“ Bylo to velmi těžké období.

No a v té době jsem už potřetí ve svém životě začala praktikovat Vděčnost. Každý den jsem si zapsala, za co jsem ráda, co je v mém životě v pořádku.

Za půl roku jsem byla v naprosto jiném vnitřním stavu. A asi rok potom, co jsem s tím začala, už jsem žila naprosto jiný a opravdu krásný život i na vnější úrovni.

Bez antidepresiv, s báječným mužem po boku, v novém bytě, se synem v mojí péči.

Teď to budou dva roky, co Vděčníček denně píšu a všímám si, že to mění celý můj postoj k životu. Je to pro mě jedno z největších požehnání a vřele to každému doporučuji.

K jakým výsledkům tě to dovedlo? 

O hodně více proudím, plynu. Důvěřuji. Věci už tolik nevymýšlím, naopak je nechávám přijít a pak s úžasem sleduju, jak je to dokonalé. Že opravdu samy přijdou a často v ještě lepší podobě, než bych je já sama bývala vymyslela. I proto to kouření zas tak neřeším.

Taky při konfliktech a problémech jsem daleko klidnější. Někdy je to vážně vtipné, protože když už jdu do takové té vrtulky, kdy mám v hlavě milion myšlenek a už vážně nevím, kudy kam a co mám udělat, abych to spravila, tak si často nakonec řeknu: „No a co, no. Píšu Vděčníček, tak ono se to nějak časem upraví. Dám tomu čas a nechám to být.“

Po všech těch zkušenostech za ty dva roky si tomu opravdu troufám věřit a vážně mě to uklidňuje.

No a co je ve finále produktem tohohle klidu a důvěry?

Netlačení. Schopnost komunikace. Klidný a racionální úsudek. Reakce založené na klidu, síle a pohodě namísto stresu.

A už jen to samozřejmě vede k lepšímu řešení.

Když nad tím tak přemýšlím, tak je tohle velmi „ženská“ cesta. Důvěra místo akce, plynutí místo tlaku, taková lehká pasivita v tom smyslu, že to MŮŽETE nechat být. Že si to můžete dovolit a ono se to samo spraví.

Možná je to celé spojené s tím cvičením pánve, že se mi tyhle principy živočišně, zevnitř, opravdově startují. I na úrovni hormonů a prožitku, že to nejsou jenom slova, ale opravdu to tak cítím.

Je to pro mě vážně nádhera a veliká, obrovsky úlevná změna.

Co podle tebe nejvíce brání ženám v tom, aby si tuhle oblast svého těla, oblast boků a pánve zamilovaly? 

Řeknu teď první, co mě napadlo.

Výtoky. A cokoliv, co je s ní špatně.

Myslím, že cokoliv, co se děje s našimi vagínami, je opravdu spojeno s pohledem na nás jako takové, přesně jak to píše Naomi Wolf ve Vagíně. (Naomi Wolfová: Vagina, Nová perspektiva)

A když máme dole problém, jako například výtok, kvasinky nebo nedejbože rakovinu, tak vnitřně prožíváme „nejsem dost dobrá“, „jsem špinavá“, „něco je se mnou špatně“ a podobně.

Jedná se o psychické obsahy, které se přímo vztahují k našemu Já. To se například o onemocnění oka nebo ekzému v loketní jamce říci nedá. Tam to neprožíváme tak osobně.

No a to je veliká škola sebelásky. Přijmout část těla, která nám o nás „říká“ něco tak bolavého.

Co bys těmto ženám poradila? 

Poradila bych jim na začátku velmi racionálně.

Na bázi vědeckých poznatků (na což zde není prostor ani čas) bych jim ukázala, že to není tak, že by jim jejich tělo něco „dělalo“, „bylo nemocné“ nebo jim „ubližovalo“. Velmi jasně bych jim vysvětlila, že to je přesně naopak.

Že jim jejich tělo pouze zrcadlí JEJICH VLASTNÍ BOLESTI a principy, které nosí ve své duši a žijí ve svém životě.

Že pokud jim například někdo jako malým řekl, že nestojí za nic a ONY TOMU UVĚŘILY, tak jim to teď jejich vagína skrze výtok nebo menstruační bolesti jenom zrcadlí.

A ventiluje za ně to, co se uvnitř nich samotných na psychické úrovni hromadí a bolí je to tak, že si to odmítají vědomě připustit. Jedná se vlastně o fyzickou ventilaci něčeho, co je na duši tak bolavé a nezpracovatelné, že to musí ven jinudy.

Takže to není tak, že by měli vagině co „odpouštět“.

Naopak. Mohou se na ni s láskou podívat a PODĚKOVAT JÍ, že to čistí za ně.

A pak se s ní třeba mohou domluvit na tom, že se o to společně postarají. A vysvobodí se díky tomu obě. Ony samotné i jejich vagíny. Mohou tak nastolit spolupráci, z jejíchž plodů budou zírat.

Protože probuzená, sebe a svou vagínu milující žena je opravdovým lékem pro svou rodinu, společnost i pro celou naší Zemi. 

____________________________________

Chtěla bych Markétě velmi poděkovat za čas, který tomuto rozhovoru věnovala, a pozvat vás do online ženské skupiny Revoluce ženskosti, kde mluvíme o ženskosti bez obalu a sdílíme tipy, jak se dívat na své ženské tělo z jiné perspektivy a dovolit vlastní ženskosti naplno zazářit.

je lektorkou a mentorkou sebevědomé ženskosti a autorkou Ženského tance. Pomáhá ženám na cestě za sebevědomou ženskostí, která podporuje každý jejich krok.
Motto: „Žena, která je spokojená ve svém těle, tvoří zázraky.“