Většinu svého života jsem prožila s nálepkou „balbutik“. Tak se odborně nazývá někdo, kdo zadrhává v řeči, tedy koktá. Tahle „porucha“ má snad tolik specifických podob, kolik je balbutiků. A taky velké množství různých řešení. Od medicínských přes psychiatrická, logopedická až k psychologickým.

V dětství jsem zkusila kde co, abych se toho zbavila. Krom psychiatra snad všechno. Relativně brzy jsem však pochopila, že tudy moje cesta nepovede. Nechat svůj život v rukou někoho jiného se mi jednoduše moc neosvědčilo.

Prošla jsem si tedy různými fázemi vyrovnávání se s vlastím „nedostatkem“ od popírání, pocitu, že jsem méněcenná, přes pošklebování okolí, snahu s tím bojovat až po přijetí.

Když se podívám zpětně na celý ten proces, vidím v něm hodně nelásky sama k sobě a potřeby zavděčit se okolí, abych byla taková, jakou mě chce mít. Když jsem začala nacházet sama sebe, celé to koktání se postupně vytrácelo a dnes o něm ví jen lidé, kteří mi jsou na blízku v emočně vypjatých situacích a to jen někdy. Bez doktorů, logopedů, léků a terapií…

Jedna skvělá psycholožka, kterou jsem měla tu čest poznat a ke které jsem šla proto, abych se koktání zbavila, se mě zeptala, zda bych se na to nemohla začít dívat jako na příležitost. „Je to přeci skvělý filtr na lidi.“, říkala. V tu chvíli jsem nic takového slyšet nechtěla, chtěla jsem se toho prostě zbavit a nebát se promluvit kdekoliv na veřejnosti.

Brzy mi však došlo, že měla pravdu a že se na to dívám úplně špatně. Musela jsem uznat, že se mi díky tomu v životě vyselektovali lidi, kteří mě mají rádi pro mě a ne pro nějaký ideální obraz. Velmi rychle jsem poznala, kdo sám má něco, co se snaží skrývat před okolím.

A moje sebevědomí?

Vědomí sama sebe. To bylo klíčem ke všemu. Potřebovala jsem najít sebe v té změti nároků a přání lidí kolem mě.

Které potřeby a touhy byly moje a které byly lidí kolem mě? Proč jsem si myslela, že něco fyzického, co je na mém těle nebo v mém projevu, určuje moji hodnotu? Kde jsem získala pocit, že musím být dokonalá, abych byla hodna lásky a respektu?

V jednu chvíli jsem se přestala ptát. Začala jsem se přijímat i s tím koktáním. Věděla jsem, že s tím žádná logopedická cvičení nic neudělají. Bylo to v psychice. Byla to reakce, takže léčit symptom nemělo smysl. Musela jsem začít u příčiny.

Jak mi později došlo, příčina byla v mém postoji sama k sobě. V mém velmi omezeném vědomí sama sebe. Na cestě k „vyléčení“ tedy posiluji SebeVědomí a to velmi úspěšně používám jako LÉK dostupný pro každého s pozitivními vedlejšími účinky :-))

Chcete-li vědět víc o konkrétních krocích, které jsem na své cestě udělala a které se dají aplikovat snad na všechny pocity méněcennosti spojené s nějakou „nedokonalostí“, sledujte tento blog.

Budu ráda za jakoukoliv Vaši zkušenost, takže pokud mi chcete napsat, těším se na komentáře :-))

 

je lektorkou a mentorkou ženského sebevědomí a autorkou Ženského tance. Pomáhá ženám na cestě za sebevědomou ženskostí, která podporuje každý jejich krok.
Motto: „Žena, která je spokojená ve svém těle, tvoří zázraky.“